básničky o létu

 

V červnu modré zvonky zvoní,

květy bezu zdáli voní,

plachý drozd líbezně zpívá,

prasátko únavou zívá.

Zrzka záhon zalévá,

zvadlou trávu uklízí,

pak zvířátkům zadarmo

závin z klouzků nabízí.

...

V červnu léto začíná

a poslední hodina,

ta, než slunce přes plot skočí,

když ti teplem zlátnou oči,

než si léto, když moc bledne,

na trůn z trávy zlehka sedne,

kouzlem bývá opentlená,

do tajemství zahalená.

 

Že se bojíš svatojánků?

Spěcháš honem zavřít branku?

A nevěříš? To je škoda,

pak si poklad vezme voda.

...

Červenec to je věc,

začínají prázdniny,

můžeš sbírat maliny

nebo taky jahody

a cákat se u vody,

borůvkami natřít nos,

každý může chodit bos,

hledat hříbky na mechu,

trochu dělat neplechu,

chodit pozdě spát,

celý den si hrát

na kovboje, na zloděje,

pořád se tu něco děje.

...

Řeknu ti to, zrcadlo,

jak mě to teď napadlo:

červenec je v zemi zdejší

vážně měsíc nejkrásnější.

...

V červenci ve vodě

čvachtá se kachnička,

ptáček na větévce

čeká na pavoučka.

 

Na květech v plavečkách

potí se včeličky,

z jehličí koukají

hříbečkům hlavičky.

...

Liška v srpnu plaší myšku,

dívá se jí do pelíšku,

myšák Vašek šišky leští,

našel všechny, šibal v dešti.

Po ránu je trochu chladno,

veveruška věší prádlo,

pak vlaštovkám píše:

„Buďte chvíli tiše!“

...

Srpen, to je dukát zlatý,

zlaté obléká si šaty,

kudy chodí, zlatá řeka

rozleje se do daleka.

...

V srpnu lesní kapradí

po tváři tě pohladí,

když si lehneš u studánky

a počkáš si na červánky.

Srpen trnem ostružiny

bodne toho, kdo je líný.

...

Ve dne zvoní zlatým klasem,

v noci zpívá vílím hlasem:

ještě chvíli nožkou bosou

tančit budu chladnou rosou,

ještě chvíli mezi stromy,

než se léto v podzim zlomí.

...

Vážka vážkám dala slib,

že přeletí horu Říp.

Při zpátečním letu,

navštíví svou tetu,

pak dvě malé sestřenice,

kdesi v lesích u Roudnice.

Vážka s mapou u pasu,

na zádech pět kompasu,

doletěla stěží

ke kostelní věži.

Z věže na vysokou lípu,

odtud zamířila k Řípu.

Bylo pozdě k večeru,

popletla se ve směru.

Za hvězdou chována

čekala do rána,

až ji četa požárníků

snese na zem po žebříku

...

Zajíc vlezl do jetele,

motýl kytkou houpe,

v potoce se voda mele,

ryba se tam koupe.

Šneci lezou po pěšině,

veverkám je hej -

máme to tu jako v kině,

jen se podívej.

...

Jahůdka se zardívá

a nikdo se nedívá,

i slunce ji sotva vidí,

jak se schovává a stydí.

...

Kraj vyhřát do zlata

mlha modrá jej cloní

zvon z dálky cinká,

ves je svahem lesa odkryta

(ó květy voní a v nich včely zvoní)

na polích ticho...

V štěrku had se sluní

a velká modrá moucha kolem lítá,

i cítím,

jak vše padá v ticha tůní

při táhlé písni včel

tak sladce monotóní.

...

Vlaštovka sedí na drátě

a hvízdá si a volá tě.

Srpnové větry chladně vanou

a ona volá:" Na shledanou!"

A ona volá:"Odletím,

na jaře zase přiletím“

...

Je zlaté jako dukáty

to žito, které právě kosí,

a žluté kroužkované vosy

usedají ti na šaty.

Osmahlí ženci na souvrati

přihýbají si ze džbánku

jablka voní v altánku

a léto se nám brzy ztratí.

...

Bylo to v sobotu

anebo v neděli,

když čápi po nebi

za moře letěli?

Co na tom záleží?

Stejně jsme prohráli.

Léto nám v zobáku

odnesli do dáli.

...

Slunce hřeje

slunce pálí.

Kdo si nejvíc

léto chválí?

Ten, kdo se právě

u vody v trávě válí.

...